Tematické návštěvy domovů pro seniory

 Stáhněte si zprávu ve formátu MS Word (122.9 kB, MS Word dokument)

 Odkazy na důležité právní předpisy (31.7 kB, MS Word dokument)

 Dokumenty, na které zpráva odkazuje (50.2 kB, MS Word dokument)

V průběhu měsíců dubna až října 2008 byly provedeny tematické systematické návštěvy v 17 zařízeních sociálních služeb pro seniory (dále jen domovy pro seniory). Při plánování série návštěv vycházel ochránce ze zkušeností ze systematických návštěv tohoto typu zařízení v roce 2007. Ve shrnující Zprávě z návštěv zařízení sociálních služeb pro seniory vydané v srpnu 2007 naznačil, že s přechodem na nové poměry vyvstalo pro provozovatele domovů pro seniory mnoho praktických problémů, jejichž podcenění může negativně postihnout současné i budoucí uživatele služeb. Jedná se o faktickou nerovnost formálně rovnocenných smluvních partnerů, kterou se zatím nedaří vhodným způsobem kompenzovat; diskutabilní otázky zákonného zastoupení sui generis, jež je konstruováno ustanovením § 91 odst. 6 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sociálních službách); neuspokojivé postavení osob formálně způsobilých k právním úkonům, ale fakticky neschopných o sobě rozhodovat (např. z důvodu pokročilé demence); rozdílný přístup zřizovatelů k dělení služeb na základní a fakultativní, jakož i k vrácení vynaložených finančních prostředků klientů za neodebrané služby atd.

Právě výše uvedené body se staly častým předmětem stížností klientů zařízení sociálních služeb či jejich rodinných příslušníků. Proto se ochránce rozhodl zaměřit svou pozornost na právní stránku pobytu seniorů v zařízení sociálních služeb, tedy na smlouvu o poskytování sociální služby, podmínky jejího vyjednávání, jakož i na finanční stránku pobytu klientů v zařízení.

Tabulka níže uvádí, která zařízení byla pracovníky Kanceláře veřejného ochránce práv navštívena. Své zastoupení měly jak Čechy, tak Morava, všechny typy zřizovatelů, zařízení různých velikostí.

* v domově nebyla právě plně využita kapacita

ZPÚ = způsobilost k právním úkonům

Zjištění a doporučení ochránce

Jednání se zájemcem o službu

Ve všech navštívených zařízeních je zájemce o službu seznámen s tím, co mu zařízení může nabídnout, jaká jsou jeho práva a povinnosti. Ne vždy však zařízení předává tyto informace v písemné formě. Ochránce je toho názoru, že předáním základních informací v písemné podobě je nanejvýš důležité pro to, aby se zájemce, případně i jeho rodina, mohli v klidu k důležitým informacím vrátit a důkladně se s nimi postupně seznámit. Důvodem je také to, že ne vždy pověření pracovníci zařízení postupují jednotně, není dána záruka předání všech relevantních informací pro rozhodnutí uzavřít smlouvu. Ochránce také doporučuje poskytovat rovněž domácí řád, zvlášť pokud na něj smlouva odkazuje, a vzorovou smlouvu.

Zařízení až na výjimky nemají vypracovánu jasnou metodiku a kritéria pro obsazování uvolněných míst, jež by umožňovaly objektivně zohlednit naléhavost a potřebnost přijetí pro zájemce. Pracovníci sice uvádějí, že zařízení je schopno reagovat na akutnost stavu zájemců, pravidla takového postupu však specifikovat nedovedou. Ochránce proto doporučuje, aby zařízení vytvořila konkrétní metodiky posuzování žádostí uchazečů se zohledněním naléhavých případů.

Níže uvedená tabulka charakterizuje klientelu domovů podle zdravotního stavu, resp. závislosti na pomoci jiné osoby.

* popř. stupeň závislosti u klienta nebyl v době návštěvy určen, probíhalo řízení o přiznání příspěvku na péči

Smlouva

Pro účely uzavření smlouvy o poskytnutí sociální služby doporučuje ochránce osobě, která ač není zbavena způsobilosti k právním úkonům, není fakticky způsobilá právní úkony činit, zajistit zástupce. Byla zjištěna řada případů, kdy smlouvy podepsali klienti, kteří pro postižení Alzheimerovou či jinou demencí nebyli orientovaní a, byť podepsali smlouvu před několika málo dny, vůbec nic o této skutečnosti nevěděli. Z důvodů právní jistoty doporučuje ochránce využívat ust. § 29 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník; soud ustanoví opatrovníka, jestliže je to z vážného důvodu třeba) nebo ustanovení § 91 odst. 6 zákona o sociálních službách (osobu, která není schopna sama jednat a nemá zákonného zástupce, zastupuje při uzavírání smlouvy obecní úřad obce s rozšířenou působností). Jakkoliv ochránce posledně uvedenou možnost respektuje, spatřuje jistý problém v případech, kdy je zařízení zřizováno městem, jehož úředník pak zároveň zastupuje klienta. Úředník se dostává do zjevného střetu zájmů. Z důvodu právní jistoty se proto jako vhodnější jeví, aby zařízení zejména v takovýchto případech využívala možnosti zastoupení na základě občanského zákoníku.

V jednom případě bylo zjištěno, že smlouva je s klientem uzavírána až po uplynutí individuálně určené adaptační doby, tedy až je klient plně seznámen s chodem domova a zvykne si na nové životní podmínky. Pokud se adaptační doba osvědčuje, ochránce ji doporučuje ustanovit na základě smlouvy. Je nutné, aby senior, když užívá služeb zařízení, již měl uzavřenou smlouvu o poskytování sociální služby.

Většinou mají smlouvy formulářový charakter – jejich obsah se u jednotlivých klientů nemění, resp. jen pokud jde o typ pokoje, dietu a další technické podrobnosti. Ačkoli ochránce nemůže zpochybňovat smluvní svobodu stran, lze zde usuzovat na nejistotu pověřených pracovníků, zda a jak je možné do smlouvy zapracovat individuální požadavky a potřeby zájemce. Nebo dokonce na nepřipouštění takové možnosti.

Bylo zjištěno, že většině navštívených zařízení činí problém formulovat ve smlouvě rozsah poskytované sociální služby, a to především poskytované péče. (Je to náležitost smlouvy dle ust. § 91 odst. 2 písm. c) zákona o sociálních službách, dále sjednání rozsahu předpokládá ust. § 73 odst. 1.) Do smlouvy bývá opisován zákon a nedochází k potřebné individualizaci. Rozsah poskytované služby je možné stanovit formou osobního cíle uživatele a odkazem na individuální plánování, kterým se bude v upřesňování rozsahu dále kontinuálně pokračovat. V některých zařízeních skutečně je sociálními pracovníky při jednání o podpisu smlouvy formulován prvotní dlouhodobý cíl. Pokud by po nástupu do zařízení následovalo dostatečně konkrétní plánování poskytování sociální služby spolu s klientem, bylo by možno hovořit o dostatečně určeném rozsahu poskytované služby.

V plánování průběhu poskytování služby (činnost povinná dle zákona o sociálních službách) lze vidět jistou setrvačnost vyplývající z toho, že domovy pro seniory kladly v minulosti důraz na zdravotní péči. Rovněž je znát, zda měli pracovníci možnost seznámit se s metodou individuálního plánování, nebo je tomu nikdo neučil. Jen ojediněle jsou cíle zaměřeny na základní činnosti neošetřovatelské povahy (ust. § 49 zákona o sociálních službách) a také nebývají dostatečně konkrétní, zohledňující každodenní život klientů. Není tak využíván užitečný nástroj pro stanovení toho, jakou péči a podporu má zařízení poskytovat a uživatel může vyžadovat.

Výpovědní lhůty se dle smluv jednotlivých zařízení značně liší. Lze se setkat s výpovědní lhůtou v délce 7 dní, jednoho, dvou a tří měsíců. Ochránce doporučuje stanovit výpovědní lhůty přiměřeně sociální situaci klientů-seniorů a přiblížit je podmínkám stanoveným občanským zákoníkem pro nájemní vztah.

Ve smlouvách je často uvedeno, že klienti mají povinnost dodržovat vnitřní pravidla, aniž by bylo jasně vymezeno, co je oněmi pravidly myšleno. To by v krajním případě mohlo být důvodem pro neurčitost smlouvy. Ochránce proto doporučuje jednoznačně určit obsah závazných pravidel, odkázat na ně ve smlouvě a jejich text klientům poskytnout.

Ochránce nevidí důvod k tomu, aby byly smlouvy uzavírány na dobu určitou. V případě seniorů je úmysl v zařízení sociálních služeb dožít zřejmý. Terminování smlouvy je zbytečně stresující.

Úhrada za poskytované služby

Níže uvedená tabulka popisuje relevantní údaje vztahující se k financím klientů.

* Tam, kde je uvedeno rozpětí, je rozlišen typ ubytování (podle počtu lůžek na pokoji, vybavení pokoje atd.) a druh stravy.

Cena potravin a režie je uvedena pouze v případě cen za standardní stravu, nikoliv různé diety.

ZSS = zákon o sociálních službách

V řadě navštívených zařízení je zpoplatňováno používání elektrických spotřebičů tvořících běžné vybavení domácnosti (televize, rádio), a to i ve vlastnictví uživatelů, z důvodu spotřeby elektrické energie. Nejčastěji se tak děje formou fakultativní služby, ačkoli se nejedná o službu a režie mají být součástí platby za ubytování.

Ochránce se zabýval i problematikou vratek za neodebrané služby jako faktorem, na kterém může záležet, zda uživatel o své vůli na přechodnou dobu opustí navštívení (na návštěvu, „dovolenou“). Pokud jde o vratky ze záloh na úhradu stravy, v žádném z navštívených zařízení nelze odhlásit za předem stanovených podmínek jednotlivá jídla (resp. poněkud odlišná je situace v zařízeních, která byla původně penzionem pro důchodce). Vratky se poskytují jen v případě vícedenní nepřítomnosti v zařízení. Přitom cena jednotlivých jídel stanovena je, včetně části režijní a ceny potravin. Takový přístup ochránce kritizuje, stejně jako to, když pravidla vratek nejsou stanovena a dostatečně zveřejněna. Doporučuje, aby zařízení vyplácela za stanovených podmínek vratky i za jednotlivá jídla.

Většina zařízení poskytuje některé služby jako fakultativní, tedy služby nad rámec činností, které zákon stanoví jako základní. Fakultativní služby bývají zpoplatňovány nad rámec příspěvku na péči. Ochránce kritizuje to, když jsou takto označené služby zpoplatňovány plošně bez ohledu na to, kvůli jakému hendikepu klient dostává příspěvek na péči. Seznamy fakultativních služeb totiž často zahrnují činnosti podřaditelné pod základní činnosti, jak je stanoví zákon o sociálních službách, a jejich poskytování za zvláštní platbu klientům s vysokým příspěvkem na péči je tak porušením zákona. Je třeba individuálně zjišťovat rozsah podpory, kterou klient vzhledem ke stupni své závislosti na pomoci jiné osoby potřebuje. Nadto je možno služby zpoplatnit.