Pomáháme bez rozdílu
Vyhledávání
 

Ochrana osob omezených na svobodě

Zařízení sociálních služeb

Sp. zn.: 41/2006/NZ/PM

Zpráva z návštěvy zařízení: Sanatorium MUDr. Hany Tomášové, spol. s r. o., Jevišovka

se sídlem Drnholecká 169, 691 83 Jevišovka

IČ 255431148

(dále jen Sanatorium nebo provozovatel)

I. Důvod návštěvy

Dne 24. května 2006 odvysílala TV Nova v rámci pořadu Na vlastní oči reportáž „Sanatorium strachu“, která pojednávala o soukromém sanatoriu v obci Jevišovka, které provozuje MUDr. Hana Tomášová. V reportáži byly zachyceny jeden až tři roky staré výpovědi bývalé klientky sanatoria, jejích dcer, snachy další klientky, bývalé přítelkyně pacienta upoutaného na lůžko a zdravotní sestry, která tam působila ¾ roku.

II. Právní podklad pro provedení návštěvy

Ve smyslu ustanovení § 1 odstavce 3 a 4 písm. c) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, provádí ochránce systematické návštěvy míst, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí nebo v důsledku závislosti na poskytované péči, s cílem posílit ochranu těchto osob před mučením, krutým, nelidským, ponižujícím zacházením nebo trestáním a jiným špatným zacházením. Působnost ochránce se tak mimo jiné vztahuje i na zdravotnická zařízení a ústavy sociální péče či jiná zařízení poskytující obdobnou péči, mezi něž lze Sanatorium zařadit.

III. Návštěva zařízení

Dne 7. června 2006 proběhla v Sanatoriu systematická návštěva ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona. Návštěvu provedl veřejný ochránce práv JUDr. Otakar Motejl a další tři zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv (dále jen zaměstnanci Kanceláře). Návštěva spočívala v rozhovoru s MUDr. Hanou Tomášovou, se staniční sestrou a s pečovatelkou, v prohlídce celého zařízení a v rozhovorech s klienty. Zaměstnanci Kanceláře rovněž prostudovali příslušnou dokumentaci vztahující se k právnímu postavení klientů, k jejich pobytu v zařízení a k hospodaření s jejich majetkem.

IV. Skutková zjištění

Sanatorium MUDr. Hany Tomášové, s.r.o., bylo založeno k 29. říjnu 1998 čtyřmi společníky. Jednatelem společnosti je od 3. dubna 2000 MUDr. Hana Tomášová. Předmětem podnikání je od tohoto data až do současnosti obchodní živnost – koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, ubytovací služby a činnost ekonomických a organizačních poradců v oblasti výživy a pohybu. S účinností od 1. 6. 2006 do 31. 5. 2008 bylo provozování všech živností na základě žádosti provozovatele živnostenským úřadem v Mikulově přerušeno.

Původně bylo Sanatorium provozováno, dle výpisu z obchodního rejstříku (dále jen OR), na adrese Měříčkova 44, Brno. V roce 2000 (dle OR) bylo Sanatorium přesunuto do obce Jevišovka, okres Břeclav, kde je umístěno ve zrekonstruované budově bývalé školy. V současné době Sanatorium obývá 40 klientů. Jde především o osoby s Alzheimerovou chorobou, Parkinsonovou chorobou a senilní demencí, které vzhledem k dlouhým čekacím dobám v pořadnících na umístění do ústavů sociální péče (domovy důchodců, ústavy pro tělesně postižené apod.) zvolily alternativu sanatoria, popř. do sanatoria přichází z léčeben dlouhodobě nemocných (LDN).

Vzhledem k nespláceným pohledávkám Sanatoria byla budova v roce 2005 vydražena. Jak je uvedeno výše, v současné době je provozování živností pozastaveno a právní forma sanatoria se postupně mění na občanské sdružení (viz níže).

A Právní postavení Sanatoria

Je třeba uvést, že Sanatorium jako zařízení s poskytováním kombinované sociální a zdravotní, resp. ošetřovatelské péče není v českém právním řádu nijak upraveno. Pojem „sanatorium“ je výslovně uveden pouze jako zdravotnické zařízení ve smyslu ustanovení § 18 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi1, ve znění pozdějších předpisů, případně jako noční sanatorium ve smyslu ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, tedy jako odborný léčebný ústav poskytující léčebně preventivní péči osobám s poruchami zdraví, které mají vleklý průběh a potřebují zvláštní odbornou péči s výrazným rehabilitačním zaměřením2. Z výše uvedeného vyplývá, že za „sanatorium“ jsou v intencích výše uvedených předpisů považována zdravotnická zařízení, ať již zřizovaná státem či fyzickou nebo právnickou osobou (dále jen nestátní zdravotnické zařízení). Rovněž ve starší judikatuře je sanatorium považováno za léčebný ústav, a to i v případě, že se jedná o sanatorium soukromé3. Jak vyplývá z výše uvedeného, od zařízení, které se nazývá sanatorium, je zcela legitimní očekávat, že kromě ubytování a stravování poskytne svým klientům i ošetřovatelskou a odbornou zdravotní péči.

Ve smyslu zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, může nestátní zdravotnické zařízení provozovat osoba, která má oprávnění podle citovaného zákona. Oprávnění k provozu zařízení vzniká rozhodnutím o registraci krajského úřadu příslušného podle místa provozování zařízení (ustanovení § 8 odst. 1 zákona). Proto, aby registrující orgán rozhodl kladně, je třeba splnit podmínky stanovené citovaným zákonem, přičemž je nutno respektovat i další předpisy, zejména na úseku stavebního práva, hygieny a stravování vztahující se k provozu zdravotnického zařízení. Sanatorium bylo jako nestátní zdravotnické zařízení registrováno k 1. 5. 2003 a na základě žádosti MUDr. Hany Tomášové byla k 1. 7. 2005 registrace ukončena, čímž zařízení pozbylo oprávnění poskytovat zdravotní péči, přičemž de facto se ale tato skutečnost na provozu sanatoria co do poskytované péče nijak neprojevila. I v době, kdy Sanatorium disponovalo statutem nestátního zdravotnického zařízení, nebylo poskytování zdravotní péče předmětem jeho činností.

Vzhledem k obsahové náplni péče se Sanatorium nejvíce blíží ústavům sociální péče, které v mnoha případech rovněž nejsou registrovány jako nestátní zdravotnická zařízení, což řeší zejména tím, že zdravotní péče je zde poskytována smluvním lékařem. Kromě toho, že ústavy nejsou registrovány, vztahují se na ně obdobné požadavky jako na nestátní zdravotnická zařízení4. Ve smyslu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který nabude účinnosti k 1. 1. 2007, je povaha Sanatoria fakticky totožná s pobytovými službami sociální péče, resp. s domovem se zvláštním režimem (ustanovení § 50), popř. s domovem pro osoby zdravotně postižené (ustanovení § 48). Je nutno rovněž podotknout, že s účinností zákona o sociálních službách je možné sociální služby poskytovat jen na základě oprávnění, které vzniká registrací (ustanovení § 78 a násl. zákona).

Zásadní skutečností ale zůstává fakt, že nad oběma výše uvedenými zařízeními (zdravotnickými i sociálními) fungují určité kontrolní a dohledové orgány, které zkoumají, zda jsou dodržovány podmínky pro jejich provoz stanovené právními předpisy. V případech ústavů sociální péče se začínají postupně zavádět rovněž Standardy kvality sociálních služeb, které pokrývají de facto všechny aspekty života klienta v ústavu. Dodržování stanovených podmínek je jednou ze záruk, že klienti v zařízeních žijí v nezávadném prostředí, v důstojných podmínkách, je jim poskytována odpovídající strava, kvalitní ošetřovatelská a zdravotní péče, jsou dodržovány hygienické limity apod. Zcela jiná je ovšem situace u zařízení, které existuje jako právnická osoba poskytující dle živnostenského oprávnění pouze ubytování (de facto i hostinskou činnost, ošetřovatelskou péči, zdravotní péči).

Ze zvolené právní formy Sanatoria – spol. s r. o., tedy obchodní společnosti jako právnické osoby založené za účelem podnikání, lze mít za opodstatněnou domněnku, že přinejmenším původně bylo jeho účelem podnikání, tedy soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku, a nikoli tedy obecně prospěšná činnost. Problematickým tak v této souvislosti zůstává právní přechod práv a povinností Sanatoria na právní subjekt s jinou právní formou, o němž se MUDr. Tomášová ústně zmínila, totiž občanské sdružení Klub přátel domovů Svaté Ludmily (IČ 70851310), jež údajně pozvolna přebírá kompetence Sanatoria. Dle záznamů v obchodním rejstříku Sanatorium MUDr. Hany Tomášové, spol. s r. o., však není v likvidaci, ze stanov shora uvedeného Klubu rozhodně nevyplývá, že poskytování celodenní ošetřovatelské péče je jeho hlavním posláním, jakož ani to, že svých cílů dosahuje provozováním Sanatoria v Jevišovce jako jednoho z Domovů sv. Ludmily. K nejistotě, který subjekt Sanatorium provozuje ve skutečnosti a do jakých právních poměrů se jeho klient tedy může dostat, nepřispívá ani zjištění, že občanské sdružení dne 2. 6. 2006 doručilo Ministerstvu vnitra ohlášení na změnu stanov, které kromě změny jeho sídla především nově upravují a konkretizují jeho činnost, a že ministerstvo dle informací ochránce tuto změnu zatím neakceptovalo.

V této souvislosti je nezbytné uvést, že občanské sdružení jako jedna z právních forem neziskových organizací je dle zákona zakládána za jiným účelem než podnikáním, a výdělečná činnost (nejčastěji podnikání) tedy nemůže být účelem, k němuž byl spolek založen, ani hospodářským důvodem jeho vzniku jako právnické osoby. Na rozdíl od obchodních společností nejsou tedy spolky zakládány za účelem dosažení zisku, jak uvádí ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů – „tento zákon se nevztahuje na sdružování občanů k výdělečné činnosti…“, vztahuje se totiž na sdružování osob k činnosti spolkové, „neziskové“. Sanatorium tak, jak je doposud provozováno, činností a právní formou nejblíže odpovídá obecně prospěšné společnosti (OPS) podle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění pozdějších předpisů5.

Ve všech shora uvedených případech však platí, že Sanatorium de facto poskytuje ubytovací a stravovací služby za úhradu, tedy činnosti, jež zjevně spadají do režimu živnostenského zákona. Sanatorium pak musí splňovat předpoklady dalších předpisů (např. hygienických, stavebních6 apod.). Pokud by Sanatorium tyto činnosti fakticky provozovalo bez živnostenského oprávnění, mohlo by být sankcionováno pro neoprávněné podnikání podle ustanovení § 61 zákona č. 455/19991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Jednatel společnosti by pak byl i trestně odpovědný pro neoprávněné podnikání dle ustanovení § 118 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Trestní odpovědnost dle téhož zákona pak přichází při naplnění skutkové podstaty některého z činů v zákoně uvedených (např. škoda na zdraví způsobená zanedbáním péče, způsobení zranění, omezování osobní svobody atd.).

B Práva klientů

Následující část je věnována základním právům osoby, jako jsou právo na osobní svobodu a svobodu pohybu, právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, právo na ochranu zdraví, právo vlastnit majetek atd.

Osobní svoboda

Klienti Sanatoria se mohou v jeho budově pohybovat volně, pochopitelně v rámci svých možností daných zdravotním stavem. První patro, druhé patro a suterén, v němž se nachází společná jídelna a z nějž je možno vejít na zahradu, spojuje bezbariérový výtah. I přesto klienti ve většině případů setrvávají na svých patrech, a to na pokojích či na chodbách. Soběstačnější klienti mohou chodit sami do zahrady, ale i do blízkého okolí sanatoria, což se potvrdilo i při rozhovorech s klienty. Ty klienty, u nichž by samostatné opuštění budovy představovalo riziko či to není možné vzhledem k jejich zdravotnímu stavu, doprovází pečovatelka. Společné vycházky se realizují v závislosti na zájmu samotných klientů.

Omezovací prostředky

Za opatření omezující pohyb se považují všechna opatření, která zamezí člověku svobodně a bez omezení se pohybovat v rámci zařízení. Zamezí mu svobodně opustit lůžko, místnost apod., a omezí tak svobodný projev jeho vůle. Rozlišují se prostředky mechanické, fyzické a farmakologické.

Omezovací prostředky nejsou v Sanatoriu používány, pouze jedna pacientka měla na své posteli připevněny postranice. V této souvislosti je třeba uvést zásadní skutečnost, a totiž že použití omezovacích prostředků v soukromých zařízeních, která nemají statut zdravotnického zařízení nebo ústavu sociální péče, právní řád nepředpokládá, tudíž de iure nesmí být tyto prostředky v těchto zařízeních používány. Ve skutečnosti je ale velmi pravděpodobné, že jejich použití se i v těchto zařízeních personál nevyhne. Z tohoto důvodu je nutné, aby případné použití omezovacích prostředků bylo s klientem dojednáno již při přijetí např. formou dodatku ke smlouvě, což se v současné době neděje. Ohledně podmínek a postupu při použití omezovacích prostředků lze vycházet např. z úpravy pro ústavy sociální péče obsažené v ustanovení § 89a zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, které bude od 1. 1. 2007, tedy od účinnosti zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, nahrazeno ustanovením § 89 tohoto zákona či z metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví vztahujícímu se k používání omezovacích prostředků u pacientů v psychiatrických zařízeních. Vzhledem ke skladbě pacientů lze uvést v této souvislosti i Doporučení Evropské alzheimerovské společnosti k použití omezujících prostředků u pacientů s demencí. Vhodné by bylo inspirovat se výše uvedenými pravidly.

Právo na soukromí

Klienti Sanatoria jsou ubytováni buď v jednolůžkových nebo v tří až osmi lůžkových pokojích (8 lůžkový pokoj je jeden a slouží pro ubytování zejména ležících klientů). Jednolůžkové pokoje mají klienti vybaveny vlastním nábytkem, lednicí, televizorem. Vyzdobit si je mohou dle svého vkusu. Pokoje jsou vymalovány různými barvami, což působí jednak „domácky“ a jednak to klientům pomáhá v orientaci. Ve vícelůžkových pokojích jsou možnosti vybavit si pokoj dle svého přání omezené. Každý klient má u lůžka uzamykatelný noční stolek. Míra soukromí je pochopitelně odlišná v závislosti na tom, s kolika lidmi klient pokoj sdílí. Během dne byly jednotlivé pokoje otevřeny, což ne vždy klientům vyhovovalo. Zejména pokud si chtěli na lůžku odpočinout, byli rušeni děním na chodbě, kde např. v druhém patře klienti sledují televizi. Potřeba zachování soukromí a důstojnosti je umocněna např. při provádění hygieny, zejména při konání potřeby (na toaletním křesle). I přes to, že podle pracovníků se toaletní křeslo v pokojích nepoužívá (přičemž v ošetřovatelských zápisech bylo u jedné klientky poznamenáno, že křeslo má být u postele), je na místě podotknout, že je žádoucí, aby byla dotčená osoba v případě provádění potřeby či pokud je např. koupána na lůžku oddělena od zbytku pokoje paravánem.

Hygiena

Klienti se sprchují či koupou jednou týdně, v případě potřeby častěji. Sociální zařízení jsou jednak na chodbách, jednak jsou vždy dva jednolůžkové pokoje navzájem spojeny samostatným sociálním zařízením se sprchou, umyvadlem a toaletou, popř. má jednolůžkový pokoj vlastní sociální zařízení. Ohledně toalet a sociálního zařízení lze podotknout, že jelikož se Sanatorium prezentuje jako ubytovací zařízení, musí splňovat mimo jiné i ustanovení § 53 vyhl. č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění pozdějších předpisů. Citované ustanovení stanoví, že v ubytovacích zařízeních (vyjma těch, které jsou zařazeny do třídy tři až pět hvězdiček – zde jsou požadavky přísnější) musí být v pokoji alespoň umyvadlo s tekoucí vodou. Na každém podlaží je nutno, nejméně však na každých 10 pokojů, zřídit koupelnu s vanou nebo sprchovým koutem a umyvadlem, a dále záchod uspořádaný odděleně pro muže a pro ženy, s předsíní a umyvadlem. Dále je stanoveno, že v části ubytovacího zařízení, kde jsou poskytovány stravovací služby a kde je provozována společenská nebo kulturní činnost, musí být mimo jiné i nejméně jedna záchodová kabina řešena pro užívání osobami používajícími vozík pro invalidy. V tomto ohledu je nejasné, jak za zmíněného skutkového stavu mohla být stavba jako ubytovací zařízení zkolaudována. Z dalších informací, které má ochránce k dispozici, vyplývá, že stavba byla kolaudována jako „Sanatorium“ bez jakéhokoliv vymezení pojmu „sanatorium“.

Strava

Strava je klientům Sanatoria podávána pětkrát denně (snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře a druhá večeře pro osoby s dietou). Pitný režim je zabezpečen jednak konvicemi s čajem, které jsou umístěny na chodbách v obou patrech, a jednak mají klienti často své vlastní pití, ať již od příbuzných či zakoupené prostřednictvím paní provozní, která jim nakupuje. Klienty, kteří nejsou soběstační, krmí personál.

Styk s vnějším světem

Návštěvy mohou klienti přijímat bez omezení, což potvrdili i někteří z příbuzných klientů. Klientům lze volat do sanatoria. Zda mohou volat i klienti ze sanatoria není zřejmé, jelikož o to podle tvrzení personálu ještě žádný klient nežádal. Někteří z klientů mají mobilní telefony.

Ošetřovatelská a zdravotní péče

V zařízení pracuje 6 pracovníků středního zdravotnického personálu a 3 pečovatelky. Ke každému klientovi je vedena zdravotnická dokumentace obsahující sesterskou dokumentaci, výsledky odborných vyšetření, zpracovaný test kognitivních funkcí (MMSE – Mini Mental State Examination), který se opakuje jednou ročně. Na přední straně sesterské dokumentace jsou údaje o klientovi, jeho příbuzných, diagnóze, o tom, zda je o ní informován, zda má pocit, že dostal informace o své chorobě, zda je poprvé v nemocnici a jaké má předešlé zkušenosti. Dále obsahuje údaje o zdravotním stavu při příjmu do sanatoria, každodenní údaje o provedených rehabilitacích (provádí se jen chodící rehabilitace), měření tlaku, pulsu, teploty, údaje o přebalování, dekubitech, injekcích, infuzích, koupání a vyměšování. Jednou měsíčně jsou klienti váženi. Každý týden provádí MUDr. Hana Tomášová vizitu, při které se pacienti objednávají k odborným lékařům, jsou zaznamenány jejich požadavky (např. kadeřnice) a jejich aktuální zdravotní stav. Záznamy z vizity jsou vedeny ve zvláštním sešitu. Léky jsou klientům vydávány středním zdravotnickým personálem. MUDr. Hana Tomášová uvedla, že do Sanatoria jednou týdně dojíždí lékař z olomoucké nemocnice a taktéž syn jedné z klientek, který je rovněž lékařem působícím v Olomouci. Další informace získaná od personálu hovoří o tom, že dotyčný lékař dojíždí do zařízení o víkendech, kdy s MUDr. Hanou Tomášovou řeší odborné problémy. Někteří z klientů uvedli, že jiného lékaře než MUDr. Hanu Tomášovou v Sanatoriu neviděli. Dalším šetřením bylo prokázáno, že dotyčný lékař zařízení doposud nenavštívil. Faktická spolupráce je plánována až do budoucna. Negativní reference ohledně odborné péče o pacienty trpící Alzheimerovou chorobou, Parkinsonovou chorobou či senilní demencí zaznívaly spíše z odborných kruhů (lékaři, sdružení, která se těmito chorobami zabývají), a to většinou na základě informací získaných od bývalých pacientů či dalších osob.

Během návštěvy pracovníků Kanceláře došlo k úmrtí jednoho z klientů, který byl, podle vyjádření MUDr. Hany Tomášové, ve vigilním kómatu. Tělo zemřelého bylo v souladu s předpisy ponecháno do doby ohledání lékařem na svém místě, přičemž několik klientů ubytovaných na tomtéž osmilůžkovém pokoji nebylo o úmrtí klienta informováno a i nadále zůstávali ve svých postelích. Tato událost je podle názoru ochránce naprosto neslučitelná se zachováním základních norem poskytování služeb, pravidel piety a obecné lidské slušnosti. V této souvislosti vystává otázka, zda pacientovi v takovémto zdravotním stavu (vigilní kómat) může být v ubytovacím zařízení, což Sanatorium de iure je, poskytnuta odpovídající lékařská a ošetřovatelské péče a zda může vůbec ubytovací zařízení zajistit potřebné vybavení pro takovéto případy.

Jedna z pečovatelek s pedagogickým vzděláním provádí s klienty ergoterapii (koláže, malby, skládání puzzle, domina atd.), cvičení jemné motoriky, v případě potřeby logopedii, chodí s nimi na vycházky apod.

Právo vlastnit majetek

Podle smlouvy o poskytnutí péče u sebe nemůže mít klient cennosti, finanční hotovost, vkladní knížky, kreditní karty a podle ředitelky Sanatoria jsou do trezoru ukládány i občanské průkazy klientů. To, zda si tyto předměty klient ponechá u sebe (např. v nočním stolku) nebo si je uloží do trezoru, by mělo být ponecháno na jeho úvaze, popř. na úvaze jeho příbuzných či opatrovníka, pokud je klient zbaven způsobilosti k právním úkonům, popř. není vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen projevit svoji vůli relevantním způsobem. S příchodem do Sanatoria by nemělo být automaticky spojeno odevzdání výše uvedených věcí, ale mělo by být klientovi nabídnuto, že má možnost, aby si cennosti, peníze atd. uložil. Většina klientů této možnosti s největší pravděpodobností využije, a to i bez takto striktního příkazu.

Nakládání s finančními prostředky klientů

Finanční prostředky klientů Sanatoria a jejich pohyb jsou zaznamenávány v sešitu. Tato evidence je nepřehledná, nejsou v ní vyznačeny příjmy a výdaje klientů, není tudíž zřejmé, kdy klientovi přišel důchod, kolik se z něj strhlo na pobyt, kolik mu případně zůstalo, kolik a kdy doplatili příbuzní do celé částky účtované za pobyt, kdy, co a v jaké hodnotě si nechal klient zakoupit atd. Přesto, že částky za úhradu za pobyt za jeden měsíc mohou být pouze ve dvou výších (jednolůžkový/vícelůžkový pokoj), v sešitě se výše částek lišila, v rámci jednoho měsíce byly uvedeny dvě různé částky apod. V některých případech byla u klienta poznámka, že určitá částka byla předána jeho příbuzným, což nebylo nikde stvrzeno klientovým podpisem.

Důchod namísto klientů přebírá od doručovatelky zmocněnec. Zmocnění od jednotlivých klientů (či opatrovníků) k tomu, aby za ně důchod přebíral někdo jiný, předložena nebyla. Stejně tak výpovědi příbuzných ohledně měsíčního vyúčtování plateb se různily. Někteří uváděli, že jsou jim vyúčtování předávána, jiní o vyúčtování nevěděli.

Právní postavení klientů

Ve shora popsaném typu soukromého zařízení a za daných okolností by měla být poskytovaná péče právně ošetřena smluvně. Takovou smlouvou by měla být podrobně vymezena práva a povinnosti obou smluvních stran tak, aby bylo zřejmé přinejmenším to, jaký typ péče, za jakých podmínek a za jakou úhradu bude klientovi poskytován. Bylo zjištěno, že zařízení uzavírá s klientem „Smlouvu o poskytování péče“, která pouze zmiňuje rozsah služeb, tedy celodenní ubytování, celodenní stravování a sociální intervenci (přičemž není zřejmé, v čem sociální intervence spočívá), časový rozsah péče a upravuje mj. výši úhrady za poskytnutou péči tak, že tato je dle smlouvy stanovena dohodou. V praxi dle vyjádření MUDr. Hany Tomášové činí výše úhrady v případě jednolůžkového pokoje 460,- Kč a v případě vícelůžkových pokojů 340,- Kč za každý započatý den. Smlouva je vyhotovena ve dvou paré a je uložena v kanceláři MUDr. Hany Tomášové.

Návštěvou bylo zjištěno, že žádná z namátkou vybraných smluv nebyla podepsána klientem, což bylo MUDr. Hanou Tomášovou vysvětleno tak, že podepsané paré má klient u sebe. Toto vysvětlení však nepůsobí příliš přesvědčivě vzhledem k tomu, že je především v zájmu Sanatoria, aby mělo k dispozici smlouvu s podpisem klienta založenou v evidenci (viz dále). Některé ze smluv navíc neobsahovaly údaj o ceně úhrady za péči, a nebylo tedy možno s určitostí zjistit, jakým způsobem (pakliže vůbec nějakým) je péče jednotně zpoplatňována. K tomu lze uvést, že jakkoli je Sanatorium soukromým zařízením, které si rozsah péče, a tím i její cenu může s klientem sjednat zcela individuálně, chybějící údaje o výši úhrady a především pak podpis klienta (či zákonného zástupce) jako vyjádření jeho svobodného a určitého projevu vůle vstoupit dobrovolně ve smluvní vztah se zařízením neposilují příliš jistotu, že v zařízení se nemůže ocitnout klient i bez svého souhlasu v právním slova smyslu. Smlouva ve své obecnosti navíc nikterak neupravuje např. případy, kdy klientův důchod nepostačuje na krytí smlouvou sjednaných nákladů pobytu v Sanatoriu a doplatek do celkové částky jeho příbuzní nebudou schopni – z jakýchkoli důvodů byť krátkodobě – zaplatit, což opět zavdává domněnku, jaký dopad budou mít tyto nestandardní situace na přístup ke klientovi. Přestože ve smlouvě není uvedeno, že je klientům poskytována i ošetřovatelská popř. zdravotní péče, ve skutečnosti se tak děje. De iure je to ale služba jaksi „navíc“, tudíž se klient nemůže domáhat např. toho, aby péče byla poskytována ve větší míře, intenzivněji, jiným způsobem atd., a není mu rovněž smluvně zaručena kvalita či rozsah péče.

V. Závěr

Jelikož změna stanov občanského sdružení Klub přátel domovů sv. Ludmily nebyla dosud Ministerstvem vnitra akceptována, lze konstatovat, že de facto je provozovatelem Sanatoria stále „Sanatorium MUDr. Hany Tomášové, s.r.o. Je ale zároveň nutno podotknout, že provozování živností je pozastaveno, tudíž by tato společnost neměla poskytovat ubytovací ani jiné služby. V tomto světle je nejasné nejen právní postavení Sanatoria, ale velmi nejisté je především postavení samotných klientů (není zřejmé, kdo s nimi nyní či v budoucnu bude uzavírat smlouvy, popř. zda a kdy by měly být uzavřené smlouvy obnoveny atd.).

Soukromé zařízení tohoto typu se nachází bez jakékoliv kontroly či záruky nad svým jednáním ve vztahu ke klientům, tzn. v právním vakuu. I z tohoto důvodu, ale zejména s ohledem na právní jistotu klientů, je nanejvýš žádoucí, aby veškeré aspekty poskytované péče v tomto druhu zařízení byly upraveny smluvně. V tomto ohledu je na místě poukázat na možnou a v podstatě velice jednoduchou finanční zneužitelnost klientů či jejich příbuzných, kteří se na úhradách za pobyt v Sanatoriu podílejí. Zejména jde o případy, kdy nakládání s finančními prostředky klientů není jasně a prokazatelně doloženo a vyúčtováno, a kdy tudíž není zřejmé, jakou částku klienti měsíčně platí, co a v jaké kvalitě mají za své peníze od Sanatoria dostávat. Měsíční vyúčtovávání je v Sanatoriu prováděno bez náležité pozornosti a ve skutečnosti nikdo nemá nad pohybem těchto finančních prostředků kontrolu.

Provedeným šetřením se neprokázalo, že by v době návštěvy zaměstnanců Kanceláře panovaly v Sanatoriu praktiky popsané v reportáži TV NOVA, tedy výhrady ke kvalitě a množství stravy a ke kvalitě ošetřovatelské péče. Ani od namátkově oslovených příbuzných klientů nebyly zaznamenány připomínky k pobytu jejich blízkých v Sanatoriu, tedy ke kvalitě a množství stravy, k omezování jejich vzájemného kontaktu či k samotnému zacházení s klienty.

Ohledně odbornosti zdravotní a ošetřovatelské péče však zazněla kritika ze strany odborných institucí (např. Česká alzheimerovská společnost) či zařízení zabývajících se péčí o obdobný typ pacientů.

Ochránce touto zprávou důrazně apeluje na veřejnost, aby se důkladně informovala o právním postavení a rozsahu poskytovaných služeb v zařízení, kterému hodlá svěřit do péče sebe či osobu blízkou, a aby dbala na důsledné smluvní upravení všech otázek souvisejících s pobytem v zařízení.

V Brně dne 4. července 2006

JUDr. Otakar M o t e j l

veřejný ochránce práv

Poznámky:

1 Sanatoria jsou zdravotnická zařízení poskytující občanům s ohroženým nebo narušeným zdravím potřebné léčení, ošetřování a dodržování náležité životosprávy mimo pracovní dobu. Sanatoria se mohou zřizovat jako zdravotnická zařízení územní, závodní, popřípadě společná.

2 Odbornými léčebnými ústavy jsou léčebny tuberkulózy a respiračních nemocí, psychiatrické léčebny, rehabilitační ústavy a další léčebny, ozdravovny a noční sanatoria.

3 Např. Nejvyšší správní soud již v roce 1936 ve svém rozhodnutí uvedl, že léčebným ústavem se rozumí každý ústav určený a zařízený k tomu, aby tu osoby hledající léčení žily určitým pořádkem diktovaným jejich chorobou, pod stálým lékařským dozorem, a dostávaly potřebného ošetření. Mezi ústavy léčebné jsou řazeny nemocnice, sanatoria apod.

4 Vyhl. č. 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče.

Příslušná ustanovení zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů.

Prováděcí předpisy k zákonu č. 258/2000 Sb.

5 OPS jsou zakládány především v oblasti školství (soukromé školy), v oblasti kultury (divadla, galerie, orchestry, knihovny), ve zdravotnictví (nestátní zdravotnická zařízení) a v oblasti soc. péče. Vzhledem k tomu, že s připravovanou zásadní rekodifikací práva neziskových organizací v rámci připravovaného nového občanského zákoníku nebude nadále možné zakládat obecně prospěšné společnosti (jakkoli jednou již založené OPS budou stále fungovat podle dosavadního zákona), podle připravovaného návrhu nebude již možné OPS zakládat a tuto formu nahradí tzv. ústav.

6 Sanatorium nesplňuje např. některé náležitosti uvedené v ustanovení § 53 vyhl. č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění pozdějších předpisů.

Sdílet stránku 
Blind Friendly Web – přístupnost webových stránek pro nevidomé a slabozraké blind friendly web
vyrobila Omega Design
Tisk  -  Mapa webu  -  O webu  -  Kontakty  -   Přístupnost webu
© Kancelář veřejného ochránce práv