Systematické návštěvy ve zdravotnických zařízeních představujících místa, kde se nacházejí nebo se mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí (ochranná léčba, nedobrovolná hospitalizace) nebo v důsledku závislosti na poskytované péči, provádí ochránce od roku 2006. Zabývá se při nich zejména podmínkami hospitalizace pacientů a dodržováním jejich základních práv či přiměřeností režimových opatření, kterým se má pacient podřídit.

Pacient má právo se za určitých okolností obrátit se stížností na vedoucího zdravotnického zařízení nebo na zřizovatele či zdravotní pojišťovnu. Není však možné vymáhat nápravu při zjištěných pochybeních, přičemž podávat žalobu na ochranu osobnosti v souvislosti s poskytováním zdravotní péče není pro řešení běžných stížností na kvalitu lékařské péče vhodné. Rovněž neexistuje právní předpis, který by souhrnně práva a povinnosti pacientů a režimová opatření ve zdravotnických zařízeních upravoval. Současná právní úprava je kusá, navíc roztříštěná do množství různých právních předpisů, a nedostatečná.

Podmínky poskytování zdravotní péče a související problematiku ochrany práv pacientů upravují zejména zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpis a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Předně je však třeba vycházet z Úmluvy o lidských právech a biomedicíně a práva pacientů posuzovat prismatem Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, kterými je obsah Úmluvy vykládán. (přehled mezinárodních úmluv)

Individuální stížnosti na úroveň zdravotní péče a na podmínky hospitalizace spadají do působnosti ochránce pouze v případech, že se na něho obrací pacient s nařízenou ochrannou léčbou. Jinak se pacient musí obrátit s individuální stížností na vedoucího zdravotnického zařízení nebo jeho zřizovatele. Dále může stížnost adresovat tomu, kdo zdravotnické zařízení registroval, což je buď krajský úřad, nebo Ministerstvo zdravotnictví, a dále se může obrátit na zdravotní pojišťovnu, u níž je pojištěný. Pokud by pacient byl se způsobem vyřízení stížnosti ze strany krajského úřadu, Ministerstva zdravotnictví nebo zdravotní pojišťovny nespokojen, může se následně obrátit na ochránce, neboť prošetření způsobu vyřízení stížnosti je v jeho působnosti. Případně se pacient může s individuální stížností obrátit na Českou lékařskou komoru, avšak ochránce nemá právo šetřit, zda a jakým způsobem komora jeho stížnost vyřídila.

Zdravotnická zařízení

• Psychiatrické léčebny

• Léčebny dlouhodobě nemocných

• Kojenecké ústavy

• Záchytné stanice

• Ostatní dokumenty ke zdravotnickým zařízením

  Zásady účinného vyšetřování a dokumentování mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení a trestání

  Recenze anglické směrnice o používání omezovacích prostředků

  Omezovací prostředky v psychiatrických zařízeních pro dospělé (revidované standardy CPT)

   Omezovací prostředky v psychiatrických zařízeních pro dospělé. Výňatek ze 16. všeobecné zprávy CPT  (227.4 kB, Adobe Acrobat dokument)